Historie plemene
Původ
Bernský salašnický pes pochází ze Švýcarska z oblasti kolem Bernu Dürrbachu. V této oblasti s hojnými zemědělskými usedlostmi se vyskytoval selský pes. Takoví psi museli být oddání svému domovu a svým lidem, tudíž své lidi, domov a teritorium spolehlivě hlídali. Od selského psa se očekávalo, že zůstane na dvoře a nebude se toulat daleko po okolí natož aby pytlačil. Když lidé cestovali musel jim být přítulným průvodcem, když ho s sebou vzali na pole, měl zůstat poblíž, bez toho aby na něj někdo dohlížel. Pomáhal při shánění a udržováni dobytka pohromadě, někdy byl využíván k tahání vozíků s menšími náklady. S ostatními zvířaty na statku musel žít v míru. Zkrátka takový pes musel být všestranně použitelný, jako rodinný, hlídací, strážní, doprovodný, tažný a ovčácký pes v jednom. Tyto rozmanité úkoly vyžadovaly jeho inteligenci, ochotu k práci, ovladatelnost, domáckost, věrnost, ostražitost, statečnost, mírnost, vyrovnanost. Všechny tyto vlastnosti si bernský salašnický pes zachoval dodnes. To můžu jednoznačně potvrdit na mých psech. Byla od nich požadována síla, pohyblivost a vytrvalost. Měl správnou velikost a srst, která ho chránila před nepřízní počasí. Při tom všem byl bezproblémový a nenáročný ve všech ohledech. Nenáročný na péči, snadno vychovatelný, zdravý, statný a nenáročný na výživu. Oč u takového psa šlo nejméně byl vzhled. Psi se ve vzhledu naprosto lišili, ve velikosti, barvě i struktuře srsti. Ne všichni vykazovali dnešním standartem požadovanou trojbarevnost.
Objevení plemene
S rozvojem kynologie v Evropě vznikl také ve Švýcarsku ve 2. polovině 19 století také zájem o kynologii. O čistokrevné psy, jejich chov a výstavy. Do zorného úhlu se v této souvislosti dostal také Dürrbächler. Poprvé se objevil na výstavách v letech 1902-1904, ještě jako oficiálně neuznané plemeno, ale v takzvané pokusné třídě. 3 psi a jedna fena, kteří se zúčatnili druhé výstavy v Bernu byli jako první zapsání do švýcarské plemenné knihy jako Dürrbacher Sennenhunde. Jmenovali se Prinz, Ringgi, Phylax a Belline. Därrbachleři velmi zaujali tehdejšího nadšeného kynologa curyšského profesora Alberta Heima. Jako rozhodčí, autor kynologických odborných publikací dělal hodně pro existenci, zajištění a podporu těchto starých selských psů. V roce 1907 byl založen Dürrbach-Klub a byl vydán katalog s určenými znaky plemene. Spolek byl v roce 1912 přejmenován na Berner-Sennenhunde-Klub. Na výstavách pomalu stoupaly počty Dürrbachlerů. Zásadním průlomem byla výstava v Burgdorfu v roce 1910, kde se rozhodčímu A. Heimovi předvedlo 107 jedinců.V tomto roce byl revidován standart z roku 1907, který platil od roku 1910 až do roku 1951. Pak byl málo změněn. V roce 1973 byl standart přepracován, rozepsán a zmodernizován. Poslední platné znění pochází z roku 19993.V porovnání s prvními standarty se obraz tohoto plemene poněkud změnil. Dnešní bernský salašnický pes je vyšší,kudrnatá srst byla vyloučena, bílá barva se redukovala a kresba se tím harmonizovala. V zásadě, ale zůstal berňák takový, jakého ho viděl profesor Heim na počátku 20. století.
Rozšíření
Obliba bernských salašnických psů brzy přesáhla hranice Švýcarska. V Německu se zakladateli německého chovu stali pes Senn vom Schlossgut a fena Regina vom Oberaargau. První vrh se zde narodil v roce 1919 v chovatelské stanici vom Sieberhaus.
Počátky chovu v ČR
První fenu jménem Cora von Vieraugli dovezl z tehdejší NDR v roce 1977 pan Ing Jan Šlosárek z Jihlavy. Pvní vrh se narodil 29.04.1979 v chovaletské stanici z Jihlavska pana ing Šlosárka. Bohužel žádné štěně z tohoto vrhu do dalšího chovu u nás nezasáhlo. Zakladatelkou dnešního chovu berňáku u nás se stala fena pocházející ze Švýcarska Leika von Bucheggberg. Její majitelka paní Ing Marie Řádková, se stala zapálenou propagátorkou tohoto plemene a její chovatelská stanice Mara CS položila základ dnešnímu chovu benského salašnického psa u nás. Leika se dožila neuvěřitelných 13 let, čímš dala do vínku naším berňákum základ pro pevné zdraví a dlouhověkost. Klub švýcarských salašnických psů byl založen v roce 1986. Zakládající schůze klubu švýcarských salašnických psů se konala 8.3.1986 v Brně. Prvním předsedou se stal pan Oldřich Duchoň , zakládajících členů bylo 27. Chovnou základnu tvořilo tehdy 7 psů a 8 fen BSP. Ve stejný den se konala i první Speciální klubová výstava, kam bylo přihlášeno 20 psů. Rozhodčím byl pan Ing.Jan Findejs. Prvním vítězem se stal Felix vom Haus Warmerdam majitele ing.Kamila Řádka. Krev tohoto psa taky koluje v žilách spousty čaských bernských salašnických psů.
Rozvoj chovu v ČR
Obliba bernských salašnických psů u nás začala vzrůstat. O další rozšíření berňáků u nás se významnou měrou zasloužily další chovatelské stanice.Vzpomeňme zejména ty jejichž potomci se nejčastěji vyskytují v rodokmenech dnešních berńáků. Chovatelská stanice Jo-Nes pana Josefa Nesvadby z Ochoze u Brna, ze které pak do dalšího chovu zasáhly feny ADA (chs.Berner),ÁJA (chs. Od Cidlinských pramenů) a BÁRA (chs. Z Černovských vrhů).
Chovatelská stanice Besap paní Marie Eliášové z Podolí u Brna. Z této chovatelské stanice nelze nevzpomenout fenuDAIKU Besap manželů Marunových, která jako první český berňák získala titul interšampion. Byla to držitelka mnoha nejvyšších titulů na mnoha našich i zahraničních výstavách.Mnoho potomků pocházejících z této chovatelské stanice opět dosáhlo velmi vysokého věku,které dostaly do vínku od své matky AURY a babičky Leiky.
Nelze nepřipomenout i Chovatelskou stanici Hanar, ve které působila importovaná fena z tehdejší NDR Hanka v.Veichenberg. Spousta jejich potomků se opět dožila vysokého věku. Z této chovatelské stanice bych připoměla psa BRYNA Hanar paní Jitky Vaníčkové, který se stal nejen otcem mnoha štěňat ,ale byl i velmi úspěsným pracovním psem.
Pro oživení krve u nás byli pak zapálenými chovateli dovezeni ze zahraničí další psi a feny. Pro další chov byli přínosem a zlepšovateli zejména z tehdejší NDR pocházející pes Felix v.Haus Warmerdamm a fena Cora v.Bentheim, kteří zde po sobě zanechali mnoho v dalším působících potomků. Ze Švýcarska pan MVDr. Seichert Lukáš importoval psa jménem Mingo v.Schmidigen, po kterém se zde narodil bohužel pouze jediný vrh v chovné stanici Berner.Přesto však se díky jeho 3 dcerám Belis,Brigit a Bele jeho krev neztratila. Z Maďarska pocházeli chovní psi Száhergyaljai AKIM pana RNDr.Pavla Racka a Szahergyaljai ALAN paní Severové Boženy. Z bývalého NSR pak do našeho chovu významně zasáhl pes Onyx vom Riemenbeet paní Vlasty Topiarzové a z Francie pes GALL pana ing.arch.Valenty Tomáše.
Současný chov v ČR
Obliba bernských salašnických psů u nás rok od roku stupá a tak z počáteční chovné základny 7 psů a 8 fen v roce 1986, bylo v roce 2007 do chovu nově zařazeno 50 psů a 129 fen a členská základna dnes čítá okolo 800 členů. V roce 2013 bylo do chovu nově zařazeno 27 psů a 71 fen a členská základna čítá okolo 700 členů .
Pro zařazení do chovu u nás se dnes musí berňáci podrobit vyšetření dyplazie loktů a kyčlí, zůčastnit se dvou výstav a projít bonitací na které je podrobně hodnocen exteriér a povaha každého jedince. Nově se také již povinně podrobují nově zažazováni jednci do chovu vyšetření DNA, což považuji za velký přínos pro zlepšení chovu u nás.
Je rovněž potěšující, že stoupá počet chovatelů, kteří díky kvalitním zahraničním krytím svých fen k nám dovážejí novu nepříbuznou krev. Na druhou stanu díky popularitě plemene stopá počet chovatelů, kteří si pořizují berňáky s cílem je pouze rozmnožovat a prodávat štěňata dokud jsou dobře na odbyt, snad takovýchto lidí v budoucnu bude ubývat.
Chtěla bych taky ocenit práci ppřestavitelů našeho klubu. Na internetových stranách našeho klubu si nový nadšenec pro chov berńáků může zalistovat v knize odchovů a najít tam večkeré odchované jedince, dále podrobné výsledky bonitací, přehled plemeníků, chovatelských stanic, takže si každý může udělat ucelený obrázek o poměrně slušné úrovni našeho chovu.
Budoucnost chovu v ČR
Je především v rukou nás chovatelů. Vzhledem k již poměrně široké chovatelské základně mají dnes chovatelé možnost pro sestavování chovných párů využívat na sebe zcela nepříbuzné jedince, což by mohlo vést k ozdravení chovu od dědičných onemocnění a exteriérových vad, které se ve větší míře v dnešní populaci berňáků vyskytují a to nejen u nás, ale i v zahraničí. Z dědičných onemocnění by mělo být cílem snížit v populaci časté výskyty vad očních víček, akutního ledvinového selhání a nádorových onemocnění. Dále jsme si do chovu zavlekli v poslední době častý výskyt zálomků na ocase, vad chrupů což by bylo potřeba snížit. V oblasti exteriérů bych viděla zlepšení zejména v síle kostry, tvaru a barvy oka. Je také nutné dbát na dobré povahy do chovu zařazovaných jedinců.